Na místě špitálu vypáleného Žižkovými vojsky v lednu 1421 při neúspěšném dobývání města se v roce 1466 usazují františkáni. V letech 1686 - 89 je podle plánů architekta Martina Allia vystavěn nový klášter, v letech 1689 -94 pak i kostel sv. Maří Magdaleny a sv. Alžběty. Architektonický celek barokního komplexu je pak dotvořen v roce 1695, kdy je dostavěno ještě tzv. východní křídlo, prodloužení kláštera za kostelem. Klášter existoval až do násilného zrušení komunisty roku 1950. shodou okolností po roce 1989 již nebyl obnoven.
V roce 1954 zde bylo zřízeno regionální vlastivědné muzeum. Tato dosud jen účelová instituce (byly sem také sváženy ohrožené předměty) byla následně v roce 1959 v návaznosti na vydání nového muzejního zákona povýšena na institucionální bázi také formálně, a proto není divu, že dokonce bylo teprve nyní provedeno i slavnostní otevření muzea. Od té doby se už v podstatě moc významného nezměnilo. Pomineme-li že zřizovatelem muzea se od roku 2003 namísto (zaniklého) Okresního úřadu stal Plzeňský kraj, pak jedinou významnější změnou je, že tento současný zřizovatel klášterní budovy (všechno bez kostela) od církve, od níž byl klášter po roce 1989 pronajímán, odkoupil do svého vlastnictví.
Františkánský klášter
Na místě bývalého špitálu vypleněného Žižkovými vojsky v lednu 1421 při neúspěšném dobývání města se v roce 1466 usazují františkáni. Počátky františkánského kláštera v Tachově jsou spojeny s rekatolizační misí františkánského mnicha Jana Kapistrána. Na místě kláštera stál špitál a gotický kostel sv. Maří Magdaleny zničený při obléhaní husity. Špitál prošel nejprve několika přestavbami. V letech 1686 - 89 je podle plánů architekta Martina Allia vystavěn nový klášter - trojpatrová křídla klášterní kvadratury. Křídlo při kostele nebylo pro nedostatek peněz vybudováno. V letech 1689 -94 pak i kostel sv. Maří Magdaleny a sv. Alžběty.
Klenby kostela byly vymalovány Maurem Fuchsem z Tirschenreuthu v letech 1827 - 1848. V interiéru kostela jsou instalovány barokní varhany významného tachovského varhanáře J. A. Gartnera. Hlavní oltářní obraz je dílem tachovského rodáka, pozdějšího profesora vídeňské Akademie F. Rumplera. Poslední požár postihl klášter i kostel 14. 2. 1945 při bombardování města americkým letectvem. Následující dva roky byla budova bez střech. Při opravě nebyla obnovena věž kostela. Ke kostelu přiléhá barokní patrová stavba kláštera, tvořená čtyřmi křídly seskupenými kolem rajského dvora. Severní křídlo je prodlouženo o patrový přístavek vybudovaný údajně v místech bývalého špitálu. Západní křídlo kláštera je podsklepeno soustavou valeně zaklenutých sklepů. Pod klášterem vede odvodňovací kanál z dnes již zaniklého mlýnského náhonu. Z interiéru kláštera je třeba upozornit na klenutý refektář (jídelnu) s výmalbou Maura Fuchse z let 1834 - 1836. V jeho sousedství byla kuchyň a jedna obytná místnost.
Klášter byl zrušen roku 1950. Od roku 1954 je bývalá klášterní budova sídlem Okresního muzea. Dnes regionálního Muzea Českého lesa v Tachově. Muzeum se věnuje dokumentaci vývoje přírody a společnosti v regionu okresu Tachov. V oblasti přírodovědné s přesahem do domažlické části Českého lesa. Muzeum spravuje více než 30 tisíc sbírkových předmětů v oborech přírodovědných a společenskovědních a je také pověřeným pracovištěm pro výzkum a dokumentaci židovských hřbitovů v Plzeňském kraji. Kostel sv. Maří Magdalény a sv. Alžběty je dnes využíván církví Pravoslavnou. Budova kláštera i klášterní zahrada je v majetku Plzeňského kraje, jenž muzeum zřizuje.
Z klášterního života
V r. 1555 žili v klášteře čtyři řádoví bratři, v 17. století se mluví o 15 františkánech a ve století 18. již průměrně o 30 řeholnících. Od. 2. pol. 19.stol. počet postupně klesá. Před 2.sv.válkou zde sídlili poslední čtyři františkáni a po válce zde zbýval jediný.
Příslušníci řádu žili zprvu nuzně věrni přísným regulím, stanoveným zakladatelem řádu Janem Kapistránem.Šlo o žebravý řád, který z milodarů živil ještě zástupy těch nejnuznějších. Značný podíl příjmů kláštera tvořily rovněž milodary měšťanů a okolní šlechty.
V noci z 25. na 26. května 1618 nalezl u františkánů útočiště z Prahy prchající zemský místodržící Jaroslav Bořita Martinic.